V katastru obce Hlušic sídlili lidé již v mladší době kamenné. Archeologické nálezy (i celé kulturní jámy) u cesty Maršovky potvrzují osídlení krajiny už od 5. tisíciletí před n. l. Vedle úlomků sídlištní lineární (volutové) a vypíchané keramiky zde byly nalezeny četné kamenné zbraně nástroje (kopytovité klíny, motyky, sekery, sekeromlaty, pazourkové břity srpů, hliněné přesleny) i jejich polotovary z amfibolitu.
Kamenné ploché sekery, provrtané sekeromlaty nebo motykovité tvary (tesly) se používaly převážně k opracování dřeva a kácení stromů pro zvětšení osevních ploch a stavbu kůlových chat. Kamenné hlazené nástroje jsou často opatřeny otvorem vyvrtaným pomocí dutého dřevěného roubíku podsypávaného křemičitým pískem.

Kopytovitý klín Sekeromlat

Sídliště populace popelnicových polí z 6.-4. století určil v Hlušičkách prostřednictvím povrchových sběrů na začátku 80. let 20. století archeolog a pedagog královéhradecké vysoké školy Radek Tichý. Nálezy předal do Muzea východních Čech v Hradci Králové.
Literatura: Kalferst (BZO 1986-87, s. 47), Waldhauser J.: Encyklopedie Keltů v Čechách (Libri 2001)

Z mladší doby bronzové je doloženo pohřebiště (žárové hroby) lidu lužické kultury lidu popelnicových polí (od 12. stol př. n. l.).

"Římská" doba (1. - 4. stol. n. l.) - po Keltech germáni - v Hlušičkách nález mince.

Nálezy z pole nad Novým rybníkem (bývalá cesta Maršovka)

 < Štípaná industrie - pazourkový břit

  < Vypíchaná keramika

  < Výčnělky ve tvaru rohů

  KULTURA LINEÁRNÍ KERAMIKY (starší neolit)
Základními nálezy při archeologickém výzkumu jsou zlomky keramiky. Podle charakteristické výzdoby keramiky nejstarší stupeň neolitických zemědělců střední Evropy nazýváme kulturou lineární (volutovou).
První hrnce vůbec se na našem území objevily během 6. tisíciletí před naším letopočtem, vyráběly je generace nejstarších zemědělců - kolonistů, přicházejících k nám z podunajské kotliny.
Nejstarší keramika je hmotná, silnostěnná, se silnou organickou příměsí, spíše vyjímečně zdobená rytými širokými liniemi, obvykle dvojitými či trojitými a tvořícími dekor klikatic, meandrů, spirál. Výzdoba se vytvářela přípravkem na způsob hřebenu, tzv. kolkem. Nádoby měly jednoduché tvary odvozené z koule (čtvrtina, polovina, dvě třetiny koule), nebo se podobaly dýním či hruškám. Tvary nádob a jejich dekor prodělaly v průběhu doby různé změny.
Mladší lineární keramika bývala i malovaná, např. černě (šárecký typ), červeně, žlutě, nebo s bílou inkrustací.

KULTURA VYPÍCHANÉ KERAMIKY (mladší neolit)
Z nejmladší a nejvyvinutější keramiky lineární se zrodila druhá velká kultura středoevropského zemědělského lidu, typická tzv. vypíchanou keramikou. Její nástup se odhaduje zhruba do doby 4500 let před n. I. Charakteristickým dekorem nádob byly husté řetízky vodorovných, svislých nebo krokvicovitývch vpichů, prováděné dřevěnými nebo kostěnými hroty, nejčastěji dvoj nebo trojnásobnými. Jiné znaky - v další fázi přibývají na některých nádobách výčnělky připomínající rohy, hlavně na hruškovitých nádobách, objevují se misky s figurální výzdobou (stylizovaná zvířata nebo lidé), pak i vázy a hrnce, napodobující zvířata a lidi i tvarově. V období vypíchané keramiky se na našem území poprvé objevují vedle kostrových hrobů i pohřby žárové.

KULTURA LIDU POPELNICOVÝCH POLÍ (mladší doba bronzová)
Zjednodušeně můžeme říci, že přibližně mezi rokem 1200-700 před n. l., žili na území dnešního Česka lidé příbuzní a odlišní zároveň: lid popelnicových polí lužických (starší název: lužická kultura) a lid podunajských popelnicových polí. Výrazný společný znak: spalování nebožtíků a ukládání jejich popela do uren a popelnic na velkých společných hřbitovech. Hranici mezi lužickým a podunajským lidem si můžeme v mysli zkonstruovat tak, že spojíme na mapě body, kde Labe a Dunaj opouštějí české, respektive slovenské území. "Severní" část republiky kdysi patříla lužickému, ,"jižní" pak podunajskému lidu. Na rozdíl od dřívějších tvrzení dnes předpokládáme, že oba kulturní celky se zrodily z kolébky staršího mohylového komplexu.

Přehled osídlení východních Čech:

Literatura:

• Prokop Jos.: Přehled dějin obcí a JZD Hlušice se sídlem ve Vinarech. Nový Bydžov 1984
• Toulky českou minulostí, díl 1.
• Vokolek Vít: Počátky osídlení východních Čech. Muzeum HK 1993
• Pravěké dějiny Čech