Po Valdštejnech vlastnili Hlušice od roku 1730 Martinicové. Za Martiniců, někdy na přelomu 17. a 18. století, vznikl v Hlušicích raně barokní zámek, a to zřejmě přestavbou zchátralé tvrze, pokud ještě existovala. Od Martiniců (František Michael hrabě z Martinic) je roku 1743 koupil hrabě Kamil Colloredo z Waldsee. Ten zřídil školu na místě domku čp. 6. (dříve se vyučovalo v chalupách, např. v čp. 10 nebo čp. 30). Po založení Nové Skřeněře v roce 1771 narostl počet dětí tak, že se rozhodlo o postavení nové školy. Kvůli napoleonským válkám byla stavba školy odsunuta až do roku 1817, kdy Rosina Colloredová (vdova po Josefu Colloredovi, rozená Hartmannová, hraběnka z Clarsteina) dala postavit dvoupatrovou budovu školy, dnes je to čp. 51 - obecní úřad. Ve starém zámku, přestavěném z kapounovské tvrze, za války o bavorské dědictví v roce 1778 bydlil po šest týdnů císař Josef II. Jak zaznamenala starobydžovská školní kronika, jezdíval tehdy často za dalšími veliteli do Starého Bydžova a do Sloupna. Starý zámek byl pro zchátralost zbořen v roce 1789. Zbyly po něm staré hluboké sklepy, později využívané jako lednice. V roce 1749 byla v parku postavena barokní zámecká kaple Sv. Barbory. Je to jednoduchá obdélná stavba s plochostropou lodí se zaoblenými nárožími a štítovým průčelím. Závěr je klenutý. Po opravě v letech 1903-04 byla přeměněna na nynější kostel Sv. Václava. Severovýchodně od zámku byl zřízen šachovnicově komponovaný zámecký park, na který navazovala obora (a bažantnice).